Jedna moje starší básnička... docela se mi líbí, tak vám ji sem dávám, snad se bude líbit i vám...
Přiběhlo domů děvčátko,
ze stolku vzalo si krabičku.
Škrtlo o krabičku trošičku,
sirka však svítila nakrátko.
Zapálila svíci, co na stolku stála
maminka včera jí říkala,
ať zapálí svíčku, kdyby se bála,
když ji na rozloučenou líbala.
Venku vichřice, děvče se bojí,
sleduje bouři, u okna stojí,
oblohou září blesk, je slyšet hrom,
v nedálce pod vichrem zlomil se strom.
Bouře už ustává, děvče má strach,
náhle se v světnici otvíraj dveře.
Děvče má předtuchu; bude to vrah,
ten kdo z druhé strany za kliku béře.
Dveře jsou dokořán, v nich stojí maminka,
podívat se, proč děvčátko nespinká.
Děvčátko maminku objalo,
a s ní až do rána zůstalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jen do mě!